Zpětné odkazy ukazují cestu

Ten, kdo chce cokoliv provozovat nebo sdělovat přes internet, musí v první řadě zajistit, aby se jeho nabídka dostala až k těm lidem, jimž je určena. Pouhý web tu rozhodně není dostačující, protože nabídka, kterou nikdo neuvidí, nikdy nic dobrého nepřinese. Ani tomu nabízejícímu, ani těm, kteří mají být osloveni a obslouženi.

A protože takové nalezení návštěvníků na internetu není vůbec jednoduché, je záhodnou využít všechny možnosti, jež mohou pomoci. Třeba i zpětné odkazy, jež v tomto ohledu patří k těm nejlepším pomocníkům. Respektive mohou takovými pomocníky být, pokud se využívají tak, jak je to žádoucí.

Těm, kdo se doposud touto problematikou nezabývali, je třeba v první řadě říci, že jakkoliv má kvantita zpětných odkazů, tedy oněch jakýchsi ‚ukazatelů směru‘, kudy se vydat k žádoucímu webu, svůj nesporný význam, není ještě vším. Je to jako u ukazatelů směru někde u silnice. Když je umísťujeme někam k polní cestě, kde se nikdy nikdo nevyskytne, může jich být sebevíc, a přesto nikoho nikdy nepřivedou, a naopak hrozí, že bychom jejich přemírou naštvali někoho, kdo by nás za ně navíc ještě sankcionoval, tedy potrestal. A proto je třeba nezaměřovat se jen na množství, ale také na kvalitu takových odkazů. A kvalita by měla být rozhodující.

A jak takové kvality a kvantity dosáhnout? Třeba tím, že se založí k propagovanému webu ještě nějaká microsite, zpravidla blog, na který lze umísťovat zpětné odkazy, jež se při interním linkbuildingu už na hlavní web nevejdou. Na takový blog lze napsat nespočet článků, do nichž se dá umístit i nespočet tak žádoucích odkazů.

Do stávajících článků lze také vkládat jakési ‚střípky‘ informací, třeba typu ‚chcete-li vědět víc, klikněte zde‘, což je rovněž možnost umístění odkazů.

Pro linkbuilding jsou nesporně užitečné i sociální sítě a rozesílané newslettery, pochopitelně však jen tehdy, když je i zde atraktivní obsah, který veřejnost osloví a přivede klienty.

I interní linkbuilding, tedy ten na vlastních webech, má tedy nesporný význam. Stejně jako ten externí, o kterém si ale řekneme něco zase a jindy.